Kdybych měla bilancovat teď už skoro uplynulý rok, došla bych pravděpodobně k závěru, že byl celkem přelomový. Ukončila jsem školu, našla si práci a řekla bych, že i trochu dospěla.
Velkou změnou bylo i to, že jsem si musela začít víc organizovat čas - akce, výlety a podobně plánovat spíše na víkendy, smířit se s tím, že když se mi nebude chtít vstávat, budu se muset stejně zvednout a tak nějak si poupravit priority. Obecně totiž nemám ráda slova "promiň, nemám čas"... Opravdu se může stát, že člověk vážně nestíhá, ale z 90% se stejně jedná o to, že má zkrátka jinou prioritu..
Co se týká priorit, přemýšlela jsem také o blogu a celém tomto virtuálním světě. Blog je se mnou v různých podobách skoro polovinu mého života, a tak mě vlastně ani jednou nenapadlo, že bych s ním skončila. Jen jsem cítila potřebu stanovit si jasný směr, kudy pokračovat dál. To bylo na jaře a já končila studium. Psala jsem absolventskou práci, učila se na závěrečné zkoušky a veškeré činnosti na notebooku točily okolo školy.
Závěrečné zkoušky, nástup do práce, konec. Když jsem konečně mohla soustředit volný čas jen na blog, notebook najednou nefungoval.
Jasně, štvalo mě, že jsem přišla o spoustu souborů a fotek, ale taky jsem si bez denního přístupu k online životu uvědomila, kolik času tím člověk získá. Kolika zbytečným a nepravdivým informacím se člověk vyhne. Že vůbec není důležité vědět o každém kroku lidí okolo sebe a když ten krok stojí za to, stejně se to dřív nebo později dozví i bez pomoci sociálních sítí.
Místo abych seděla u počítače, byla jsem na zahradě, na výletech, na farmářských trzích, na kávě, vařila jsem, učila se fotit.. a na internet si vzpomněla jen ve spojitosti s blogem (a s občasným sdílením fotky na mém oblíbeném instagramu přes telefon ^.^) ..ale to mi v tu chvíli nepřipadalo dost důležité na to, abych si pořizovala nový počítač...
Díky Ježíškovi jsem se zase vrátila do virtuálního života, ale i tak bych chtěla dál žít alespoň omezeně offline.. Díky rozbitému notebooku jsem měla půl roku na přemýšlení, jak se dál posunout.
Rozhodně nechci psát kvůli číslům, kvůli "lajkům". Nechci vydávat něco jen proto, protože jsem už dlouho nic nevydala... Nechci, abych něco dělala jen kvůli blogu.. Chci se zdokonalovat ve focení... Chci dělat to, co mě baví a budu ráda, když toho budete součástí i nadále, byť třeba v jiné podobě.
O volné chvilce během Vánoc jsem se rozhodla protřídit fotky téměř z průběhu roku. Některé jsem fotila kvůli plánovaným článkům a bylo by mi líto je nezveřejnit.
Hrnčířské trhy v Berouně a další farma trhy
Ani letos jsme nevynechali hrnčířské a řemeslné trhy v Berouně a to ani na jaře, ani na podzim. V obou případech jsme si odnesli hrneček od pana Pročka a následující ročník se plánujeme vrátit pro další. Zdá se mi, že se tyto trhy těší čím dál tím větší oblibě a všudypřítomné davy lidí nejsou nic příjemného, ale stojí to za to. Příští se budou konat 5.-6. května 2018.
Co se týká ostatních farmářských trhů, nevynechávali jsme klasiku jako je Náplavka, objevili jsme se na Jiřáku, v Holešovické tržnici a dále i v Říčanech u Prahy nebo na klasických venkovských nedaleko Kolína..
Letní dovolenou jsme bohužel museli kvůli práci oželet, ale jednou nohou jsme stihli vkročit na území Benátek a poslední srpnový víkend jsme strávili na rodinné farmě v Jižních Čechách.. Pod stanem na louce, po boku slepic, několika koťátek a za zvuku bučení krav. Miluju to místo, kde jsou v oknech muškáty a ke kávě nabídnou ovocný koláč s drobenkou.
Na podzim jsme oslavili čtvrté výročí ve Špindlerově mlýně, kam jsme s sebou brali novou zrcadlovku a já se s ní učila zacházet.. Říjnové počasí bylo takřka aprílové, a tak jsem měla "na čem cvičit".
Cestou domů jsme si udělali zastávku v mém oblíbeném Liberci a ještě oblíbenější Mikyně.
Okolo kávy se taky točí další vydání Knihy kaváren. Zatím jsem, ostuda, navštívila jen jednu, ale aspoň mám co obíhat příští rok. S kávou byly také spojeny naše podzimní procházky Prahou. Od Národního divadla třeba až do Vnitroblocku.
O volné chvilce během Vánoc jsem se rozhodla protřídit fotky téměř z průběhu roku. Některé jsem fotila kvůli plánovaným článkům a bylo by mi líto je nezveřejnit.
Hrnčířské trhy v Berouně a další farma trhy
Ani letos jsme nevynechali hrnčířské a řemeslné trhy v Berouně a to ani na jaře, ani na podzim. V obou případech jsme si odnesli hrneček od pana Pročka a následující ročník se plánujeme vrátit pro další. Zdá se mi, že se tyto trhy těší čím dál tím větší oblibě a všudypřítomné davy lidí nejsou nic příjemného, ale stojí to za to. Příští se budou konat 5.-6. května 2018.
Co se týká ostatních farmářských trhů, nevynechávali jsme klasiku jako je Náplavka, objevili jsme se na Jiřáku, v Holešovické tržnici a dále i v Říčanech u Prahy nebo na klasických venkovských nedaleko Kolína..
Na podzim jsme oslavili čtvrté výročí ve Špindlerově mlýně, kam jsme s sebou brali novou zrcadlovku a já se s ní učila zacházet.. Říjnové počasí bylo takřka aprílové, a tak jsem měla "na čem cvičit".
Cestou domů jsme si udělali zastávku v mém oblíbeném Liberci a ještě oblíbenější Mikyně.
V říjnu se také konal další ročník Prague coffee festivalu, kterého jsme se prvně zůčastnili. Rozhodně ne naposledy.
Okolo kávy se taky točí další vydání Knihy kaváren. Zatím jsem, ostuda, navštívila jen jednu, ale aspoň mám co obíhat příští rok. S kávou byly také spojeny naše podzimní procházky Prahou. Od Národního divadla třeba až do Vnitroblocku.
Samozřejmě se toho dělo daleko víc a co stálo za zmínku, to jsem zveřejnila na mém instagramu. S postupujícím časem jsme se dostali až na konec roku, který proběhl jak rychlá šmouha. Tak ještě Silvestr a potom už jen přání, aby byl vstup do nového roku šťastný!
Mějte se krásně.
Hanka
Komentáře
Okomentovat
Každým Vaším komentářem jsem moc potěšena :-) Děkuji..